Po smrti matky je 11letý Marcus poslán, aby žil na malém ostrově v Jižní Karolíně se svou tetou, samotářskou malířkou se strašidelnou minulostí.

Teta Charlotte, málomluvná žena, ukáže Marcusovi rozbořené stavení a řekne mu, že ji už 30 let pravidelně navštěvuje, protože je dokonalým obrazem jejího zborceného života. Stavení se stalo inspirací i pro její kresby.

Místní stavení říkají „Sídlo smutku“, protože před padesáti lety z něj během hurikánu beze stopy zmizeli rodiče s malým chlapcem. Jejich těla se nikdy nenašla a chalupa od té doby zůstala prázdná.

Když teta maluje a Marcus je sám, chodí ke stavení a testuje svou odvahu – pokaždé se přiblíží o něco blíž. Zdá se mu, že ho pozoruje duch dávno zmizelého chlapce...

Marcus, plný zvědavosti a otevřený všemu neznámému a podivuhodnému, se snaží s duchem promluvit. Netuší, zda je hodný nebo ne.



Sídlo smutku je skvělým duchařským příběhem, ale i příběhem o žalu, výčitkách a vzpomínkách, které nás pronásledují.