Vždy je třeba dodržovat pravidlo pěti a pětadvaceti metrů. Když konvoj zastaví, aby zkontroloval, zda na silnici nejsou nastražené bomby, posádka zůstane ve voze a pozorně si prohlédne okolí do vzdálenosti pěti metrů. Bomba v okruhu pěti metrů pronikne pancéřováním a zabije všechny ve voze. Jakmile je bezprostřední okolí zajištěno, pokračuje se v kontrole okruhu pětadvaceti metrů, což je vzdálenost, z níž bomba usmrtí průzkumníka kontrolujícího stav vozovky.

Román Pravidlo pěti a pětadvaceti metrů mapuje osudy mariňáků, kteří slouží v Iráku jako členové ženijní čety. Jejich úkolem je opravovat krátery po nástražných bombách, aby silnice byly bezpečné pro vojsko i místní obyvatele. Nejsou to hrdinové bojující v první linii, ale jejich práce s sebou nese takřka stejné nebezpečí, zejména když skoro v každé jámě na ně čeká další nálož.

V čele čety stojí poručík Donovan, který si uvědomuje, že na svěřený úkol tak úplně nestačí, a trápí se, že ho ostatní mariňáci neberou jako svého nadřízeného mezi sebe. Doc Pleasant u jednotky působí jako záchranář. Nechal se naverbovat, protože vojenská služba pro něho byla zajímavou příležitostí zkusit něco nového. Když ale vidí umírat svoje kamarády, postupně mění názor a dostává se na scestí. A pak je tu Kateb, mezi Američany známý jako Dodge, irácký tlumočník, jehož láska k americké kultuře – ke všemu od hip-hopu až k Marku Twainovi v podobě ohmataného výtisku Dobrodružství Huckleberryho Finna – je stejně silná jako pocit pohrdání, jejž k Američanům pociťuje za to, co provádějí s jeho zemí.

Po návratu domů se všichni musejí vyrovnávat s dozvuky minulosti a čelit novým rozhodnutím a výzvám. Snaží se najít své místo ve světě, který neznají, ve světě, který neví ani nic o nich.