V posledním dílu historické ságy Dedictví otců se síce neuzavíra vypravěčův příbeh, končí však život protagonisty druhého cyklu Ludvíka XIII., a tím se též symbolicky uzavírá předabsolutistické období francouzských dějin.
Petr Emanuel ze Sioraku, hrabě z Orbieu, nyní už dvojnásobný otec, šťastně ženatý se svou Kateřinou, síce stárne, ale nemiluje proto o nic méně gentil sesso - ženy mu stále pomáhají nejen při studiu cizích jazyků, ale i v rozkrývání dvorských intrik. Francií totiž otřásají historické zvraty: obnovené napřátelství se Španělskem, třicetiletá válka, narození toužobně očekávaného dědice trůnu Ludvíka-Bohdana, pozdější Ludvíka XIV., a vzápětí "náhradního dauphina" Filipa, zrada králova favorita Cinq-Marse a jeho poprava, rychle po sobě nasledující smrt kardinála Richelieua a krále-vojáka Ludvíka XIII., povstání frondy...
Vypravěc v závěru rehabilituje roli Anny Rakouské, kterou dřív v protikladu k Dumasově idealizaci líčil spíš jako nepřítelkyni Francie, a období jejího regenství s rádcem kardinálem Mazarinem hodnotí velmi pozitivně.
