Když se ráno probudíte a zjistíte, že máte v uchu kus cukrové kukuřice, hned je vám jasné, že před vámi je další den blbec. Ne že by to Normovi nebylo jasné i bez kukuřice, protože poslední dobou si u něj takové dny podávají dveře. Takže není nijak zvlášť překvapivé, že sotva vylezete z pelechu, tak si nejdřív málem vymknete ruku v zápěstí a krátce nato navíc zjistíte, že váš nejlepší kamarád se nejspíš chce místo vás kamarádit s tím nejpoblbanějším mamlasem v širokém okolí. A teď zásadní otázka: je možné, že smůla je nakažlivá?