Javier Cercas ve svém románu neobyčejně poutavým způsobem zachytil osmnáct hodin trvající puč, který začal 23. února 1981 v 18.23 hodin ve španělském parlamentu v Madridu. Do sálu vtrhla skupina ozbrojených gardistů a po chvíli nařídila vyděšeným poslancům a členům vlády, aby si lehli na zem.

Tímto aktem začal pokus o puč, jehož prvotním cílem bylo odstranit dosluhující neschopnou vládu Adolfa Suáreze a nahradit ji „vládou národní jednoty“, kterou by v duchu „řízené demokracie“ vedl představitel armády. Všichni přítomní politici, novináři a zaměstnanci parlamentu uposlechli rozkazy pučistů a lehli si na zem, až na tři muže: dosluhujícího předsedu vlády Adolfa Suáreze, jeho ministra obrany Gutiérreze Mellada a vůdce španělských komunistů Santiaga Carrilla.

Do této jediné chvíle jako by se zkoncentrovaly všechny okamžiky následujících hodin, dnů a měsíců, ale do jisté míry tento okamžik symbolizuje celé španělské dějiny 20. století a přechod od diktatury k demokracii.

Anatomie jednoho okamžiku popisuje okolnosti puče věrně, vychází z desítek hodin televizních záběrů z parlamentu, ze záznamů soudních jednání s pučisty a z osobních rozhovorů autora s aktéry událostí. Kniha si po svém vydání vysloužila respekt nejen u široké čtenářské veřejnosti, které nabízí náhled na fungování Španělska v posledním století, ale díky jejím faktografickým a politologickým kvalitám ji oceňují také historikové a politologové.