Voyna i mir. Tom III-IV

Lev Nikolajevič Tolstoj se narodil v roce 1828 v šlechtické usedlosti Jasná Poľana jako syn jejího majitele. Roku 1851 odešel spolu s bratrem Nikolajem bojovat na Kavkaz. Tamní pobyt podnítil vznik mnoha Tolstojo-vých vojenských povídek, ale především veledíla pozdního fáze jeho tvorby, novely o boji kavkazských obyvatel za nezávislost, známé pod názvem Hadži Murat (1904). Dalším silným impulsem Tolstojovy tvorby byla účast v Krymské válce (1853 - 1856) zachycená především v knížce Sevastopolské povídky (1855). Po návratu z cesty do zahraničí od konce padesátých let 19. století žil v Jasné Polaně a věnoval se osvětové činnosti mezi rolnickým obyvatelstvem. Roku 1881 se přestěhoval s rodinou do Moskvy. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století prosazoval myšlenku neodporování zla násilím, v jeho životě i myšlení vzrostl vliv mysticismu. Radikalizace svébytného názoru v konečném důsledku vedla k prohlubujícím se rozporům s manželkou a částí rodiny. Desátého listopadu v roce 1910 doprovázen jen osobním lékařem slovenského původu Dušanem Makovickým utekl z domu. Cesta oslabený stařecký organismus vyčerpala, spisovatel onemocněl na zápal plic a o deset dní později ve stanici Astapovo zemřel . Tolstoj debutoval autobiograficky laděnou trilogií novel Dětství (1852), Chlapectví (1854) a Mládí (1857), ve kterých popsal formování lidské osobnosti a uplatnil schopnost psychologické drobnokresby a schopnosti přesvědčivě, logicky motivovat postavu. V letech 1863 až 1869 vytvořil román Válka a mír, kvalitou i kvantitou jedno z největších děl historické epiky a epiky vůbec. Vrcholným dílem sedmdesátých let je román Anna Kareninová, z rozsáhlé tvorby pozdějšího období vyniká zejména novela Kreutzerova sonáta (1891) a román Vzkříšení (1899) zachycující životní příběhy knížete Nechľudova a Kaťuše Maslovovej, dívky s pochybnou pověstí. zdroj: http://knihy.sme.sk/ "