Monografie Sedm statečných a spol. se zaměřuje na analýzu fenoménu prózy psané ženami v polistopadové české literární kultuře a v tomto směru otevírá řadu otázek, jejichž obsah představuje pro domácí literární vědu relativně novou výzvu. Žádný z členů autorského kolektivu v kontextu své kapitoly rozhodně nestřílí jen tak od boku, ostatně samotná kategorie tzv. ženského psaní je v knize postupně podrobována systematické kritické reflexi, ať už se jedná o souvislosti současné literatury psané ženami s tematizací postpaměti, feministických a genderových aspektů tvorby, slovanských meziliterárních vztahů, středoevropské intertextuality, žánrové problematiky populární literatury nebo třeba tvůrčího psaní. V záměrně širokém metodologickém rámci knihy se uvedené téma prezentuje jako interaktivní průsečík mnoha dílčích subsystémů soudobé české literární kultury, jejíž vnitřně diferencovaná hodnotová struktura statečně překračuje všechny zbytkové i stávající ideologické předsudky a estetické limity.