"Nejprve přinesli useknuté hlavy. Na zlatých podnosech. Sice ztuhlé ve smrtelné křeči, ale i tak byly tváře mladých otrokyň stále krásné a jakoby živé, s mandlovýma očima bez života. Mužům kolem se začaly sbíhat sliny při pomyšlení, jak sladké a jemné musí jejich maso být, a za chvíli už jim bylo, jako váženým hostům, podáváno. Neexistuje důkaz o tom, že by se některý z hostů této hostiny z lidského masa nechtěl zúčastnit."

Vznešení Číňané čtvrtého století nebyli zdaleka sami, neboť kanibalismus prochází celou historií lidstva jako červená nit. Člověk odjakživa jedl člověka a našim předkům příliš nevadilo, jestli měla oběť, kterou přitáhli do jeskyně, čtyři nebo dvě nohy.

Jsme lidojedstvím fascinováni, jak nás o tom geniálním způsobem zpravil oscarový film Mlčení jehňátek natočený podle literární předlohy Thomase Harrise. A tato fascinace je důkazem, že tyto prastaré touhy leží ještě stále někde hluboko uvnitř nás. Pro některé z nás pak mnohá civilizační tabu jako by neexistovala a prastaré touhy získávají reálnou podobu. Tito jedinci zabíjejí ostatní, aby mohli jíst jejich maso a pít jejich krev.

Tato kniha se zabývá současnými kanibaly jako zástupci západní kultury, kterým jedno sousto lidského masa či jedna kapka lidské krve nestačí. Čemu ale podléhají, když se nechávají podmanit nejtemnějšími stránkami svého myšlení? Abychom je mohli pochopit, musíme se rovněž vrhnout do víru hluboké historie.