Vrcholy byly bílé, obloha nezvykle modrá, pocit zázrakuChodit po horách bylo pro Pietra už odmala naprosto přirozené – bral ho do nich jeho otec, kterému učarovaly a z něhož se v kostkované košili, manšestrácích, vlněném svetru a pohorkách stával jiný člověk. Tenhle zaprášený, sluncem sežehnutý, unavený a šťastný horal nijak nepřipomínal samotářského a naštvaného chemika dusícího v sobě vztek na celý svět. Pietro putoval po horách se svým kamarádem, s nímž ho pojilo mlčenlivé, ale o to silnější přátelství, a vrátil se do nich, aby tu vlastními silami postavil dům. Hory se pro Pietra staly osudem, hory zůstaly navždycky v něm, i když jeho zavedl života jinam.Román Osm hor získal italskou literární cenu Premio strega a a stal se velmi rychle světovým bestsellerem, který vychází ve více než 30 zemích. „Snažil jsem se být mluvčím, prostředníkem mezi horami, nížinou a městem, které se zdají být tolik vzdálené. Snažím se vyprávět tento příběh těm, kdo jej neznají a žijí příliš daleko, a tím se snažím uchovat svět, ve kterém žiji.“ – Paolo Cognetti„Román jednoduše dokáže podnítit, abychom nahlédli do sebe samých: již od začátku příběh vyvolává vlastní vzpomínky z dětství, vede k zamyšlení nad vztahem k rodičům, připomíná někdejší potřebu uniknout a utéct, oživuje touhu po samotě. Nabádá také k úvahám o životních hodnotách a chápání přátelství. … Osm hor tak funguje jako odrazový můstek k cestě do vlastního nitra.“ – Eva Skříčková, iLiteratura.cz„Přímočarost Paola Cognettiho nám pomáhá vystoupat na horu bez dlouhých oklik: vede nás nevyšlapanou stezkou a neprozkoumanými zkratkami. Díky tomu brzy staneme na vrcholu. Následně nám ale už nezbývá než sejít do údolí, kde nás očekává voda minulosti.“ – Pavla Přívozníková, iLiteratura.cz„Výjimečný je román zejména stylem psaní. Každá scéna má svůj význam, každé slovo má své místo.“ – Monika Havlasová, Neoluxor